Nejen o mně

MgA. Darina Ničová, DiS.

Odpoledne 6. února 1981 bylo mrazivé a na první pohled bezvýznamné. Buckinghamský palác si možná připomínal 316. výročí narození Anny Stuartovny, poslední královny Anglie a Skotska. Bílý dům byl vzhůru nohama, Ronald Reagan právě slavil jubilejní sedmdesátku a vůbec netušil, že za dalších sedm týdnů přežije atentát. Jan Werich se už bohužel svých šestasedmdesátin nedožil, stejně jako o deset let starší Ferdinand Peroutka šestaosmdesátin. Kdyby Eva Braunová nebyla blbá, slavila by zrovna devětašedesátiny. Bob Marley slavil bohužel narozeniny poslední. Pierre Brice se o svých dvaapadesátinách kochal francouzským venkovem a konečně ho nikdo neotravoval jako Vinnetoua. Francois Truffault si svých devětačtyřicetin ani nevšiml, protože právě před týdnem dostal jeho snímek Poslední metro rekordních deset Césarů, ale především už měl hlavu plnou dalšího trháku Žena od vedle. Axlu Roseovi bylo právě devatenáct a podle zákonů USA ještě nemohl legálně pít, ale stejně se zřídil jako prase. Jan Svěrák právě nehorázně oslavoval šestnáctiny a přísahal, že Oscara do rodiny přinese on. Aleš Valenta zkoušel k osmým narozeninám první salta na lyžích. V to obyčejné mrazivé odpoledne se poprvé nadechla…

Divadelní prostředí, ve kterém vyrůstala, ji samosebou vedlo k mediálnímu světu, knihám a herectví. Intenzivní tvorbou textů, scénářů, próz, překladů nebo korektur se zabývá od roku 1997. Po maturitě poprvé nasedla do letadla a zasela semeno další touhy – cestování. Tentokrát ale jen sbírala tvrdé zkušenosti jako au-pair v USA a vrátila se předčasně. Dala přednost studiu.

Intenzivní kurz English as a Second Language na Anglo-American College ukončila mezinárodní zkouškou TOEFL. Roku 2001 připravila na Literární akademii (Vysoké škole Josefa Škvoreckého) krušné chvilky Jiřímu Stránskému, do jehož ročníku Tvůrčího psaní nastoupila. Po čtyřech letech poctivého výcviku se bič dostal do rukou Daniely Fischerové, která ji v létě 2006 dovedla ke státnicím a hned po prázdninách ji pak přivítala na VOŠ herecké.

Jejím dramatickým ďáblům dali prostor především Nina Divíšková, Radim Vizváry a Pavel Khek, kteří je zároveň dovedli k zodpovědnosti. Zodpovědně pít, zodpovědně žít, zodpovědně žrát, zodpovědně hrát. Herec bez disciplíny o svůj sen dřív nebo později přijde. Po absolutoriu se rovnýma nohama vrhla do dalších snů: hereckého života, tvůrčího psaní a cestování.

Na snové cestě ji při zemi drží několik duší, které jí zároveň dodávají inspiraci:

Svým odhodláním nevzdávat se: pradědeček Jan Fukała, který zemřel v koncentračním táboře Osvětim, když neodvolal polskou národnost a zachránil tak svého syna před nástupem do wehrmachtu a jistou smrtí.

Svou zkušeností: Jiří Stránský, který pracovní tábory přežil: „Pokud je pravda obnažená, nelze ji zpochybnit a divák ji navíc přivítá.“

Smyslem pro poctivost: Daniela Fischerová, která se nenechala zničit zákazem uvádění svých děl: „Povrchní krása se časem ztratí, vnitřní krása časem vyjde na povrch.“

Svým nadhledem: Nina Divíšková, která jí na hodinách herectví vštěpovala různá pravidla: „Jsi hezká, když neděláš ksichty!“

V neposlední řadě i Jiří Lábus bezprostředností a optimismem, když na ni do první řady zařval: „Vyhráli jsme! Ty krávo!“

Bude se snažit výše uvedené nezklamat.